launch

Dearests, to be in London is like to be in a Harry Potter movie

Discovery no.1
I never realized that my minimal previous knowledge about London came rather from repeated viewings of Harry Potter movies than from a school trip quite some time ago. When I finally got to a Tube station the day I arrived Arthur Weasley’s quote popped into my mind instantly: Trains! Underground! Genious these muggles!
And I kept thinking of Harry Potter at the Millenium bridge today too, expecting it would start to swing and swirl any moment and finally collapse into the Thames. I also get some more notions from Woody Allen’s Matchpoint, though I didn’t meet Scarlet Johanson in Tate gallery. That was just about the time I realized bitterly I have to stop watching movies so much (heheh, having Harry Potter playing again now just to point at the screen and say: I’ve been there today! completely to myself)
Discovery no. 1,5
Dearests, London is handsome, all the Cucumbers, and Shards, beautiful black women, british girls wobbling on ultrasuperhigh heels and platforms, haven’t met many ginger people in here though!!
Discovery no.2
The fact there is a huge Munch exhibition in Tate right now must me a sign that I’m doing the right thing here. (I like to say to myself)
Discovery no.3
I can’t decide sometimes if people here are just really friendly and nice or they want to rob me.
Discovery no.4
Thank God for Starbucks where you can sit with your venti latté for hours and hours having a free wifi and search for a room to live. Regarding food I just love the Pret-a-manger soups, especially the tomato one.

I promise to take photos, have more focused posts next time and start more various diet than pret-a-manger soups only.

Love, LL.

Milí, být v Londýně je jako Harry Potter

Nikdy mě nenapadlo, že moje minimální předchozí znalosti Londýna pramení daleko víc z filmů Harryho Pottera, než ze školního výletu kdysi super dávno. Když jsem se konečně dostala ku zastávce metra a vkročila dovnitř automaticky se mi vybavila věta Arthura: Trains! Underground! Genious these muggles!! Prošla jsem se dnes se stejnými myšlenkami po Millenium Bridge a trochu jsem čekala, že se rozkolíbá a žuchne do Temže. Další poznatky čerpám z Allenova Matchpointu, v Tate jsem vyhlížela jezdit po schodet Scarlet Johanson a hořce si uvědomila, že se musím přestat koukat tak často na filmy. (Hehehe, právě mám opět puštěného Pottera abych si mohla říkat: tam sem dneska bylááááá!!!!)
Přátelé, Londýn je krasavec, všechny ty Okurky, Shardy, krásný černošky, angličanky vrávorající na ultra vysokých platformách…
To, že je v současné době v Tate výstava Muncha beru jako osudové znamení.
Další poznatek: nemůžu se rozhodnout, jestli tu jsou lidé prostě opravdu milí a přátelští, nebo jestli mě chcou okrást.
Bohu díky za Starbucks, kde se dá nad venti latté pro děvče prdelaté (eh, pěnečka nic moc teda ale) sedět hodiny a hodiny a hledat bydlení. V Pret a manger mají boží rajčatovou polívku.

Slibuju, že budu fotit, příště mít zaměřenější příspěvky a začnu jíst taky něco jinýho než jenom polívky z Pret a manger.

S láskou, LL